O Stradonicích

ÚVOD

Hradiště s vesnicí Stradonice

Hradiště s vesnicí Stradonice

Stradonice jsou nevelkou vesnicí, která spočívá na obou svazích údolí Débeřského potoka v místech, kde tento potok opouští plochá návrší v okolí Peruce a vtéká do široké údolní nivy Ohře. Z důvodů výrazné změny morfologie terénu a přítomnosti tektonických zón, které tuto změnu zapříčinily, zde potok nápadně mění směr svého toku. Nad Stradonicemi teče v dosti sevřeném údolí se zalesněnými svahy. Ve Stradonicích se zalamuje. V rovinaté a téměř bezlesé nivě pod Stradonicemi teče téměř přímočaře k SZ do sev. okolí Pátku, kde se vlévá do Ohře.

Ve struktuře obce lze rozeznat několik dílčích částí. Asi nejstarší částí a jádrem dnešní obce je osídlení na levém (záp.) svahu s malou svahovitou návsí a s ulicovitou zástavbou v rozmezí nadm. výšek 190 – 220 m n.m. Potok odděluje východní část obce, která spočívá na opačném údolním svahu. Mezi oběma hlavními částmi je větší travnatá plocha v údolní nivě potoka, která vytváří jakousi nepravou náves. Při jižním okraji obce je bývalý mlýn spojený se statkem. Jižně od mlýna při cestě k vodní nádrži v potočním údolí vyrostla v minulých desetiletích kolonie rekreačních chat.

Kromě těchto Stradonic při východním okraji okresu Louny jsou ve středočeské oblasti ještě jiné Stradonice na okresu Kladno a na okresu Beroun. Vesměs jde o významné archeologické lokality. Není jasné, zdali pojmenování všech těchto obcí pochází od jediného staroslovanského velmože – jakéhosi Stradoně, anebo od několika různých jmenovců. Ve starých písemnostech se vyskytují i další obměny názvu a jeho zkomoleniny – Stradomice, Stradenice, Stradunice, Stradovnice.

HISTORICKÝ PŘEHLED

Četné nálezy archeologických pozůstatků v okolí Stradonic potvrzují, že zhruba v místech dnešní hlavní části obce a sz. od ní na levém (záp.) svahu údolí, tj. mezi silnicí do Pátku a Débeřským potokem bylo sídliště lidu s knovízskou kulturou z doby bronzové (9. – 7. stol. Před n. l. ). Toto místo, (objevené již v r. 1897) bylo soustavně ničeno zemědělskými pracemi, proto v r. 1970 byl proveden podrobnější záchranný výzkum (Archeologický ústav ČSAV Most). Podařilo se určit pohřebiště (blíže k silnici) i sídliště (blíže k potoku). Další menší knovízská sídlitě byla potvrzena v nevelké vzdálenosti níže po toku Débeřského potoka v sv. okolí Pátku.

Těmto nížinným sídlištím dominovalo soudobé sídliště (a útočiště v době nebezpečí) na ostrohu náhorní planiny nad vých. svahem Débeřského potoka mezi Stradonicemi a Chrastínem. Knovízské osídlení zde bylo prokázáno při průzkumu mladšího halštatského hradiště. Předpokládá se, že taková výšinná sídliště byla situována na dohled jedno od druhého. Ze stradonického byl dohled na knovízská sídliště na vrchu Klapý a snad i na Bořeni u Bíliny a na Hněvíně u Mostu.

Při archeologických pracích i při náhodných sběrech byly zjištěny též ojedinělé pozůstatky starších kultur s keramikou lineární, vypíchanou, šňůrovou, pozůstatky kultury únětické, a dále též mladších kultur blanské, laténské, římsko-germánské až mladohradištní.

Zřejmě největší význam však má potvrzení existence opevněného sídliště z doby halštatské (přelom starší a mladší doby železné, 6 – 5. stol. před n.l.) na stejném místě, kde bylo předtím starší výšinné knovízské sídliště jv. od Stradonic. Popsal je již J.L.Píč v r. 1909, avšak až v r. 1961 je znovuobjevili D. Koutecký a A. Beneš, když sestavovali obraz slovanského osídlení v Poohří. Využívá příhodné konfigurace terénu: ostroh náhorní plošiny (odkud je daleký výhled do Poohří), ohraničení strmými svahy na třech stranách a blízkost vodních zdrojů (v údolí Débeřského potoka a v bočním údolí od Chrastína). Od ostatní plochy náhorní plošiny na vých. straně je ohraničeno dosud výrazným umělým obranným valem. Datování sídliště a průzkum tohoto opevnění provedl v r. 1975 Z. Smrž z Archeologického ústavu ČSAV Most. Potvrdil dosti komplikovanou strukturu obranného valu, který byl na vnější straně obehnán příkopem a na koruně završen hradbou z těsně sesazených dřevěných kmenů. Podrobný průzkum celé plochy sídliště však dosud proveden nebyl.

Při průzkumu valu byly nalezeny doklady o tom, že opevněné sídliště bylo využíváno ještě i později v době římsko – germánské v prvních staletích našeho letopočtu. Následuje dlouhá přestávka v údajích o dění v prostoru Stradonic. Až z r. 1273 je první písemná zmínka o obci, když papež Řehoř X. potvrdil majetek strahovského premonstrátského kláštera a Stradonice jsou zde uvedeny. Centrum premonstrátské feudální držby v Poohří bylo nejprve zřejmě v Radonicích, později v Pátku. Příslušnost Stradonic ke klášternímu majetku stvrzuje rovněž zápis opata Konráda z r. 1374.

Urbář panství z r. 1410 vyjmenovává ve Stradonicích 29 usedlých rodin, které hospodařily na 22 lánech. Z každého lánu se odvádělo 6 strychů obilí (2 pšenice, 2 ječmene, 2 ovsa), 10 strychů mouky a dále byla povinnost postavit 2 žence na jařiny a 4 žence na ozimy, odvézt 1 vůz sena do dvora v Pátku nebo do Volenic. Dále se odváděly obecní berně 33 grošů, zvláštní berně 20 grošů a „biskupský desátek“ ½ groše. A též se odvádělo dříví a klestí na údržbu jezu v Pátku. Rovněž 8 „podsedků“ mělo přesně vymezené povinnosti a odvody, kupř. Mareš měl „žíti 6 dní na dvoře páteckém a 3 dny pracovati na jezu, skládati seno do kůlny, ovce míti a stříhati 2x do roka a konopí trhati dvakráte“.

Další osudy obce jsou do značné míry společné s Pátkem. Během husitských válek byl klášterní majetek rozchvácen šlechtici. Inventář panství z doby Kryštofa z Lobkowicz z r.1587 vyjmenovává 29 sedláků, 9 podsedků, 3 mlynáře, rychtáře Matěje a krčmáře Důru.

Obec byla postižena událostmi 30leté války. V r.1654 za Jana Štěpána ze Šternberka zde z celkového počtu 32 usedlostí bylo obhospodařováno jen 15, ostatní byly pusté. Počátkem 18. Století se po dlouhém úsilí podařilo strahovským premonstrátům vykoupit nazpět svoje bývalé pozemkové majetky v Poohří včetně Stradonic.

V roce 1783 se ve Stradonicích podnikly pokusy o dolování uhlí, o které byl zájem od kovářů, zámečníků, nebo mohlo sloužit k pálení cihel a vápna. Do stráně, kde jsou odkryty šedé jílovité vrstvy, při již. okraji obce, byly vyraženy 3 chodbice. Natěžilo se asi 600 věder uhlí. Při jeho pokusném užití „se uvařilo v hrnci maso i uzenice dosti brzy“. Ale v r. 1785 pokusy ustaly pro malé množství vytěženého uhlí a též proto, že hrozil majetkový spor s panstvím Peruc.

Škola v obci vznikla někdy kolem r. 1790. Prvním učitelem byl vysloužilý voják Jan Blažek. Po něm učila řada následovníků, vždy ale jen jeden učitel. Až v r. 1891 byla dosavadní jednotřídní škola rozšířena na dvoutřídní a byla pro ni pronajata místnost v domě sedláka a starosty Špičky. Nová školní budova byla vystavěna až v r. 1894.

V r. 1850 přišlo do obce vojsko, jelikož hrozil konflikt s Pruskem. Byli zde ubytováni nejprve huláni, potom dragouni, husaři a nakonec uherští honvédi. „Tito byli beze vší mravnosti, nevázaní, veřejně nadávali našemu mocnáři, chválili Košúta a připíjeli mu v hostinci na zdraví“. Ve Stradonicích „chtěli 3 vdané ženy znásilniti a jednu při odporu tak ztýrali, že musil lékař přivolán býti“.

Obec nikdy neměla vlastní kostel. Farností náležela k Radonicím. Až v r. 1882 vystavěli občané kapličku, aniž se poradili s radonickým farářem. Vybrali pro ni dost nevhodné místo, takže trpěla podmáčením. Zařízení i roucha podléhaly rychlé zkáze a bylo nutno je uchovávat v krabici ve školní budově. Kaplička byla zbourána v 50. Letech v době socializace obce.

V r. 1870 bylo v obci registrováno 372 obyvatel v 67 domech, r. 1900 zde bylo 488 obyvatel v 89 domech. Obecní kronika je nezvěstná. Chybí proto autentické údaje o dění v obci od konce min. století do současnosti.

Koncem 2. Světové války se v okolí Stradonic, zvl. V zalesněných stráních Débeřského údolí a ve mlýně schovávali partyzáni, hlavně sovětští vojáci uprchlí z německých zajateckých táborů. Byli podporováni zdejšími občany a zúčastnili se společně v květnu 1945 přepadu oddílu německé armády v Pátku a následného boje s trestním oddílem z Loun, při kterém padlo 7 občanů z Peruce a 2 ze Stradonic (jsou pochováni na peruckém hřbitově). Obec a údolí potoka byly dokonce i bombardovány a ostřelovány z německých letadel.

Zachovalo se cenné autentické vylíčení dějů na konci 2. Světové války a o průběhu počátků socializace v obci od mlynáře a pekaře Oldřicha Blažka. Líčení hluboce nábožensky založeného mlynáře dojímá svojí upřímností, vysokými literárními kvalitami i faktografickými hodnotami. Za války pomáhal občanům potravinami, koncem války ukrýval a živil partyzány, byl pronásledován Gestapem, aktivně se zúčastnil osvobozovacích bojů, sám po válce oživil chod mlýna. Dlouho nemohl pochopit, proč se stal obětí perzekuce při socializaci obce a byl vyštván z rodného mlýna zdejšími spoluobčany.

Nedošlo mu, že v důsledku teorie „třídního boje“ a „třídní nenávisti“ byl vytipován jako asi jediný zdejší „třídní nepřítel“, na což doplatil on i jeho rodina a samotný objekt mlýna. Výrazem socialistického hospodaření jsou (kromě zdevastovaných původních usedlostí) budovy novodobého zemědělského areálu na sz. okraji obce při silnici do Pátku. Stradonice byly začleněny do Jednotného zemědělského družstva v Pátku (obdobně jako za feudálních dob). To bylo počátkem 80. Let spojeno s družstvem na Peruci. Stejně tak obec přešla pod správu „střediskové obce“ Peruc.

V roce 1990 bylo ve Stradonicích registrováno pouze 239 stálých obyvatel. Je zde prodejna potravin, hostinec a zastávka autobusů. V r.1988 se zdejší občanka Anna Samková dožila 100 let. Vychovala 5 dětí, ve 30 letech ovdověla a celý život pracovala u sedláků. Již. od mlýna vyrostla v minulých desetiletích chatová kolonie. Vybudovali ji občané z Mostecka a Teplicka, kteří sem dojíždějí nadýchat se čistšího vzduchu a užít pěkného zalesněného okolí.

Ve Stradonicích v čp. 22 se narodil někdy v 18. Stol. Proslulý mechanik Karel Holub, který zdokonalil puškový závěr a spoušť. Svůj vynález ale prodal jakémusi Werdlovi, po kterém byl později pojmenován.

PAMÁTKOVĚ VÝZNAMNÉ A JINÉ POZORUHODNÉ OBJEKTY

Hradiště a okolí

Hradiště a okolí

Nesporně nejvýznamnější památkou je halštatské hradiště na temeni svahu jv. od obce. Je v místech staršího knovízského výšinného sídliště. Bylo využíváno i v pozdější době římsko-germánské. Vybudování obranného valu na vých. straně je však nesporně dílem lidu s kulturou doby železné (zřejmě starých Keltů – přelom starší a mladší doby železné z 6. – 5. Století př.n.l.). Hradiště má zhruba kruhovitý tvar, plochu asi 7 ha, délka vých. valu je kolem 260m s výškou až přes 4 m. Na vnější straně valu byl donedávna zřetelný příkop, který v r. 1977 družstevní zemědělci zahrnuli. Na ostatních stranách je soustava polních mezí, které mohou být pozůstatkem obranných valů, ale spíše jde o meze vytvořené pozdější zemědělskou činností na svahovitém terénu a s obranou hradiště bezprostředně nesouvisejí.

 

Stradonice ohrazeníArcheologický ústav ČSAV v Mostě provedl v letech 1975 – 78 průzkum obranného valu a nalezl místo vstupní brány, ale průzkum celé plochy hradiště dosud proveden nebyl. Je zde normálně zemědělsky obhospodařované kukuřičné pole. Z koruny valu je překrásný výhled do šárecké údolní nivy, na kopce Českého středohoří, na osamělý Hazmburk i na městečko Peruc na hraně zalesněného svahu. Výhled je zvlášť kouzelný v podzimním období, kdy bývají jasné dny a okolní stráně jsou pestře zbarveny červenavými šípky, svídou a jinými křovinami.

Průřez ochranným valemPřímo na obranném valu, který je porostlý travinami a není zemědělsky obhospodařován, jsou nory dnes již nehojných polních hlodavců (křeček, sysel), hnízda koroptví a křepelek, na okolních mezích v křovinách jsou hnízdiště ťuhýků a jiných vzácnějších zpěvných ptáků. V polních cestách jsou hojné úlomky běložluté křídové opuky nebo ojediněle šedomodrých pevnějších vápenců. Při okrajích lesa na stráních údolí hnízdí straky a sojky. Osamělé vyšší stromy jsou vyhledávány jako pozorovatelny jestřábů a odpočivná místa kání.

Koncem min. století byl ve Stradonicích nalezen krásný bronzový pás sestávající z kovových ozdobných článků se zbytky smaltování. Byl ve dvou kusech. Pocházel z porušeného hrobu, ve kterém byl ještě i ozdobný kroužek z černého uhlí (zřejmě z tzv. „švartny“, dobývané kdysi poblíž nedalekých Klobouk z výchozu permokarbonských hornin). Pás odevzdal zdejší rolník p. Holub Muzeu království českého (dnes Národní muzeum v Praze), kde je veden pod inv. č. 52430 a byl publikován J.L.Píčem v r. 1908 (Starožitnosti země České II., sv.1, tab. XXX/1). (Obdobný pás byl nalezen též v Libčevsi).

Další pozoruhodné archeologické nálezy nejsou nijak vyloučeny. Kupř. pí. Čechová uvádí, že na jejich pozemku na záp. okraji obce se někdy začátkem století odstraňovalo návrší, které překáželo provozu. Byl nalezen hrob s úplnou kostrou koně a snad i lidské kosti. Nález tehdy nebyl hlášen ani blíže prozkoumán. Zvláště území vých. od silnice do Pátku, v okolí dnešního zemědělského střediska je místem nálezů pozůstatků sídliště a pohřebiště lidu kultury knovízské z doby bronzové.

V zástavbě obce zůstalo zachováno několik pozoruhodných tradičních statků. Vyniká nově a citlivě opravený čp. 32 stranou od hlavní návsi, s udržovaným travnatým paloukem porostlým mohutnými lipami (80 – 120 let) a břízami (30 – 50 let). Na hlavní návsi jsou v různém stavu údržby či modernizace. Některé jsou citlivě opravené, kupř. čp. 98 nebo 86 s empírovým štítem. Některé obytné budovy jsou novodobými úpravami značně pokažené. Vyniká v tom kupř. čp. 4 (vedle požární zbrojnice) s červenou břízolitovou omítkou a klínovitými ozdobami.

Naproti ve svahovité návsi roste podél silnice řada mohutných kaštanů a lip (90-120 let). V proluce naproti požární zbrojnici stávala kaplička z r.1882, která byla během socializace obce zbořena. Obvykle zachovalejší jsou tradiční drobnější chalupnické usedlosti na záp. i vých. straně obce.Některé jsou pěkně udržované včetně charakteristických květinových předzahrádek, kupř. čp.135, 103, 37. Zvlášť roztomilá je chaloupka čp.76 s empírovou fasádou na záp. okraji obce, zřejmě z konce 18.století.

Poblíž statku čp.32 pod menší návsí na záp. straně obce stojí zachovalá stará kovárna čp.73 s opukovou stodolou, která byla novodobými úpravami zobytněna (proražena okna skrz opukové řádkové zdivo).

Na demoličních plochách je místy nová výstavba. Na záp. okraji obce je nápadná novostavba rodinného domku čp.136 s vestavěnou dvojgaráží, převyšující okolní tradiční zástavbu, kterou značně degraduje.

Zvláštní pozornost přitahuje novodobá vysoká „bytovka“ uprostřed obce, s alukrytovou nenatřenou střešní krytinou, s byrevnými balkony, otočená delší stranou do návsi. Je křiklavě nevkusným objektem zcela necitlivě zasazeným do exponované části obce a typickou ukázkou šablonovité architektury dějinného období, které bylo právě překonáno.

Může sloužit za odstrašující příklad. Situaci poněkud zlepšuje mohutná stará lípa (více než 200 let), která roste nedaleko. Zvlaště při severozápadním okraji obce jsou podél bývalé obvodové cesty pěkné opukové stodoly. Náležejí statkům při sev. straně návsi. Místy jsou propojeny neomítanými opukovými ohradními zdmi. Některé jsou v dobrém stavu, jiné jsou silně dezolátní s děravými střechami. Při nich roste několik starých stromů, většinou mohutných lip (150 – 250 let). Zvlášť efektní je stodola a ohradní zeď vysoká až 4m při dolním konci návsi nad svahem zemníku bývalé cihelny.

Za linií stodol a za obvodovou cestou, která dříve ohraničovala obec na sz. straně, vyrostla někdy v prvních desetiletích tohoto století novější řada drobných chalupnických usedlostí v horní části svahu. Domky jsou některé dobře udržované, některé nevhodně zmodernizované (zvl. Čp.116 s šikmými výřezy v garážových vratech a se šikmými postranními zdmi ve stylu „Brusel 1958“).

Za novodobou bytovkou je umělá terénní sníženina, dnes zatravněná, ohraničená na 3 stranách svahy vysokými až 3m. Jde zřejmě o zemník bývalé cihelny. Na rozsáhlejší travnaté ploše ve dně údolí byla vybudována betonová požární nádrž, která slouží též jako letní koupaliště. Je napájená vodou z Débeřského potoka, který tudy protéká v upraveném korytu vyzděné ze žulových kvádrů.

Svahovité cesty ve východní části obce vedou vzhůru k pravěkému hradišti a příležitostnému lůmku na opukový kámen. Ve střední části svahu je upravený pramenní vývěr podzemní vody. V dolní části svahu jsou většinou pěkně udržované chalupnické usedlosti, pod svahem stojí budova hostince.

Novodobé středisko zemědělské výroby (při silnici do Pátku) z 50.-60. let obsahuje průměrně udržované stáje hovězího i vepřového dobytka a na protější straně silnice velkou otevřenou ocelokolnu.

Silnice do Pátku, do Peruce a do Levous jsou lemovány starými stromy – hrušněmi, švestkami, jabloněmi (ojediněle staršími než 110 let) a nověji vysazenými javory. Kmeny některých jsou duté a využívané jako hnízdiště doupných druhů ptactva.

Při již. okraji obce ve svahu a ve dně údolí potoka stojí areál „Zákutčského mlýna“ (odtud se zachovalo líčení mlynáře Blažka o době kolem 40.-50. let našeho století). Velká zdevastovaná, ale celkově ještě stavebně zachovalá budova mlýnice s doprovodnými zařízeními a přístavky. Před rozbořenou vjezdovou branou roste vysoký pyramidální topol (90 let). Nad mlýnem je zarostlý rybníček na náhonu, roste zde orobinec vytvářející oblíbené dekorativní „doutníky“. Vedlejší statek je zachovalejší, obývaný a užívaný, s dřevěnou vjezdovou branou a udržovanými budovami i s velkou zeleninovou zahradou.

U silnice do Peruce stojí na pískovcovém podstavci litinový krucifix asi z druhé poloviny 19. století. Při jv. okraji obce u cesty nad potokem je v údolním svahu velký přirozený odkryv žlutošedých jemnozrnných slinitých pískovců a tmavošedých jemně slídnatých lupků. Obsahují velmi četné zuhelnatělé zbytky rostlin. Jde o slavné naleziště, popsané profesory J.Krejčím a A.Fričem v 50. A 60. letech min. století (uvedené v popisu Peruce). Podle něj pojmenovali starší uloženiny křídových sladkovodních močálů jako „vrstvy perukcé“ a popsali „peruckou floru“ – názvy, které se užívají v odborné geologické a paleontologické literatuře dodnes (ačkoliv jde o odkryv spíše u Stradonic než u Peruce). Jde o útvary a zbytky staré více než 100 milionů let. Vytvářejí lokálně vyvinutou polohu sladkovodních cenomanských uloženin, které jsou v podloží obvyklých turonských žlutobílých opuk, usazených později na dně křídového moře.

Kromě silnic (málo frekventovaných), které jsou lemovány ovocnými stromy, vychází z obce několik polních či lesních cest, které jsou vděčnými turistickými trasami. Jedna z nich vede proti toku Débeřského potoka pod zalesněným údolním svahem s odbočkou do Chrastína. Jiná vede z vých. okraje obce na zalesněný svah do Horky. Další polní cesta vede ze záp. okraje obce k mírným návrším, kde kdysi bývala šibenice a dále pokračovala do Slavětína. Byla nedávno rozorána. Již. od mlýna pod levým údolním svahem vyrostla v minulých desetiletích kolonie rekreačních chat. Vede k nim vyasfaltovaná cesta.

STÁTEM CHRÁNĚNÉ OBJEKTY

Z uvedených zajímavostí není žádná evidována jako státem chráněná památka. Archeologická lokalita halštatského hradiště i geologická a paleontologická lokalita při jv. Okraji obce by si však nesporně zasloužily nějaký stupeň ochrany. Stejně tak některé staré stromy v obci, zejm. lípa na návsi a další stromy na sz. okraji obce.

Lesnaté plochy i polní meze s rozptýlenou zelení jsou nyní chráněny zákonem jako významné krajinné prvky. Obdobně i údolní niva s porosty. Kromě toho by bylo třeba jako významné krajinné prvky chránit i staré porosty kolem silnic, které protínají jinak bezlesou krajinu v okolí Stradonic.

DOPORUČENÁ OPATŘENÍ KE ZLEPŠENÍ SOUČASNÉHO STAVU

Archeologicky významné objekty je třeba pokud možno neničit. Plochu výšinného hradiště je možno běžně zemědělsky obhospodařovat, avšak s nezbytnými ohledy na zachovalý val a na to, že vnitřek hradiště nebyl dosud podrobně prozkoumán. Nemělo by docházet k úpravám terénu a objektů, zejména valu na vých. straně. Zavezení obvodového příkopu v r. 1977 je zločinem, který by se neměl jinde opakovat.

Je třeba chránit výrazné terénní tvary v okolí, zejména soustavu polních mezí, ať už jsou archeologickými objekty či ne. I v opačném případě jsou významnými krajinotvornými prvky chráněnými zákonem, včetně keřových a stromových porostů na nich. Všude v prostoru obce i v jejím okolí je zvýšená možnost zastižení nějakých významnějších archeologických nálezů. Proto veškeré náhodné nálezy je třeba hlásit odborným pracovištím (Archeologickému ústavu ČSAV Most nebo Praha, nebo Regionálnímu muzeu Teplice, event.

Národnímu muzeu Praha). Mohlo by jít o cenné doklady rozsahu přítomnosti lidu různých kulturních epoch při osídlování Poohří. Úplnější obraz poskytují prozatím nálezy z doby bronzové a kultury knovízské, jak z výšinného hradiště, tak i z níže položených míst sz. od obce. Zejména případné nálezy hrobů je třeba zachovat v úplnosti a nevybírat jednotlivé zajímavé předměty.

Zachovalá vesnická stavení je třeba co možno nejvíce uchránit v nezměněné podobě anebo je modernizovat s citem k tradičním hodnotám. Ať už jde o větší statky nebo chalupnické usedlosti, je třeba se vyhnout nevhodným úpravám fasád, různým obkladům, mozaikám, křiklavým břízolitovým omítkám, výměně oken za příliš velké nečleněné skleněné desky v kovových rámech apod. Naopak záleží na dobré údržbě, nejen obytných stavení, ale i dvorů, plotů, předzahrádek a travnatých palouků.

Při nové výstavbě je třeba brát ohled na celkový ráz osídlení i na okolní zástavbu. Takové počiny, jakým byla výstavba odpuzující typizované „bytovky“ do centra obce, by se neměly opakovat.

Travnatá plocha s požární nádrží čeká na celkovou úpravu. Je nebezpečí, že dosti velký prostor by mohl svádět k výstavbě právě takových neadekvátních budov. Je proto třeba přísnější dozor příslušného stavebního úřadu nad vhodností případných navržených staveb.

Menší náves na záp. straně obce nad statkem čp.32 je udržovaná se sekaným trávníkem. Byla však v minulých letech osázena nevhodnými exotickými okrasnými jehličinami (stříbrný smrk, thuje, chvojky), které v daném prostředí působí naprosto cize. Stejně cize působí i řada thují vysázená v centru obce naproti bytovce. Při vhodné příležitosti je třeba nahradit tyto dřeviny domácími druhy a zamezit výsadbě podobných exotů do prostředí tradiční vesnice.

Chátrající stodoly z opukového zdiva, zvl. Na sz. okraji obce nebo i jinde, a též opukové ohradní zdi či jiné hospodářské budovy z kamene je třeba alespoň minimálně udržovat a zamezit jejich celkové zkáze. Zvláště je třeba udržovat střešní krytinu a krovy. Efektně působí i pouhé zbytky zdemolovaných budov, které zřejmě již nikdo znovu z tohoto charakteristického materiálu nepostaví.

Je proto třeba nelikvidovat ani tato torza, neboť kromě estetického účinku jsou často domovem vzácné a užitečné fauny (především hmyzu. Ptactva, ještěrek aj.). Staré stromy v obci, zvl. lípu poblíž bytovky, stromy stodol na sz. okraji obce, topol u mlýna, nebo pobřežní porosty u potoka je třeba všemožně chránit a alespoň minimálně udržovat v dobrém stavu.

Prostor býv. Zemníku cihelny (za bytovkou) by bylo možno využít, snad nejlépe na sportovní hřiště. Budova mlýna po letech devastace začíná být postupně opravována novým majitelem. Je třeba uchránit co nejvíc z původních zařízení, přístavků a doplňků, aby alespoň náznakově dokumentovaly původní účel. Ideální by bylo, kdyby se podařilo zrekonstruovat celé zařízení, včetně náhonu a rybníčka. Vedlejší statek je dobře udržovaný, v současné době je administrativně oddělenou nemovitostí s vlastním číslem.

Divokou skládku vysloužilých mechanizmů je třeba odstranit od památného a slavného naleziště paleontologických zbytků a geologického stratotypu nejstarších křídových hornin u nás. Vhodné by bylo umístit k odkryvu informační ceduli. Ta by mohla informovat i o pravěkém hradišti na temeni svahu. V každém případě je třeba zamezit dalšímu skládkování v těchto místech.

Cesta při patě svahu v Débeřském údolí byla v minulých letech lesním závodem velmi necitlivě rozšířena a přeměněna na komunikaci pro těžké mechanizmy na svážení dřeva. Možná jen díky suchému počasí poslední doby zde nedošlo k sesouvání svahu, který byl podříznut touto cestou.

Lze jen doufat, že sesouvání nenastane. Je škoda staré polní cesty ze záp. okraje obce k býv. Popravišti, která byla rozorána. Stálo by za úvahu ji obnovit alespoň jako úzkou polní pěšinu.

Výstavba rekreačních chat při jz. okraji obce zcela vyčerpala zdejší kapacitu. Je třeba nepřipustit další výstavbu chat v areálu obce, zvláště ne na svazích údolí nebo v nivě potoka, které jsou významnými krajinnými prvky chráněnými zákonem.

Kamenný podstavec krucifixu u silnice do Peruce by bylo vhodné občas obílit vápenným pačokem.

 

  • Vypracoval J.Marek v roce 1993 pro Městys Peruc
  • Publikováno se souhlasem Městyse Peruc
  • Z papírové předlohy přepsala paní Dvořáková

 

6 reakcí na O Stradonicích

  1. Jan Kočudák napsal:

    Měl bych dva dotazy: 1) jakými dokumenty od Oldřicha Blažka disponujete a 2) jsou stále někde k nahlédnutí? Nevím sice, jestli na tohle bude ještě někdo reagovat, ale pokud máte o onom mlýně, pekárně a vůbec Blažkovic rodině jakékoli spisy, rád bych do nich alespoň nahlédl.

    • Kučera Radek napsal:

      Zachovalo se cenné autentické vylíčení dějů na konci 2. Světové války a o průběhu počátků socializace v obci od mlynáře a pekaře Oldřicha Blažka.

      Tohle je z díla pana Mareše vypracovaného pro Peruc, zadal to tehdejší pan starosta. Zkuste se ho zeptat.

      • Jan Kočudák napsal:

        Ano, té věty jsem si všiml, bohužel ale nejsem ani z Lounského okresu a starostu, natož bývalého, samozřejmě neznám. Šlo mi jen o to, jestli kromě kroniky, kterou Oldřich Blažek napsal, existuje ještě jiný dokument nebo bylo čerpáno z její kopie.

  2. Kučera Radek napsal:

    viz email

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *